Čtvrtek 23. ledna 2020, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 23. ledna 2020 Zdeněk

Teď a tady

6. 04. 2016 10:51:48
Nejdůležitější moment v životě je ten: „Právě teď!" Podle toho jak se cítím nyní, jak smýšlím, se bude utvářet i zítřek.

Právě teď píšu. Mé prsty dopadají na klávesnici. Slova se skládají do vět. Vzniká příběh, který vy právě teď čtete. To je kouzlo přítomného okamžiku, kdy není nic, a přece něco vzniká. Posvátná chvíle, kterou tak lehce opomíjíme. Z těch „zanedbatelných“ přítomných chvílí si však skládáme celý život. Čím prožijeme přítomnost lépe a radostněji, tím lepší a zářivější bude naše budoucnost!

Teď a tady

Jsme lidé různí. Někdo rád vzpomíná, rád žije minulostí. Pohybuje se v jakémsi imaginárním světě, ve kterém byl kdysi šťastný. Možná ze strachu, že přítomnost už nebude tak hezká, se neustále vrací zpět. Blokuje si tak příliv nové energie z vesmíru. Zářivé světlo nemůže proniknout přes „silný závěs“ minulosti. Jiní lidé zase naopak sní neustále o tom, jaké to bude až.........! Bez přítomnosti se však nedá utvořit krásná růžová budoucnost. Vzdušné zámky se rozplynou a zářivé světlo nemá ani kam proniknout. Nejdůležitější moment v životě je ten: „Právě teď!" Podle toho jak se cítím nyní, jak smýšlím, se bude utvářet i zítřek.

Byla jsem vždy člověk, který se spíše díval do budoucnosti. Od minulosti jsem se velice lehce dokázala odstřihnout. Spíše jsem očekávala, že až něco bude, tak to bude mnohem lepší, než je to teď! Nevěděla jsem, že dělám tímto uvažováním, jednu ze základních životních chyb. Už jako studentka jsem se setkala s kartářkou. Byla to stará paní, která skutečně vykládat karty uměla. Já byla tenkrát tak moc zvědavá! Dychtivě jsem se vyptávala. Kartářka mi tenkrát ledacos poodhalila z mé budoucnosti. Na věštbu jsem časem zapomněla, ale když jsem dostala nabídku k sňatku, onu paní jsem se pokusila vyhledat. Na staré adrese již nebydlela a nikdo ze sousedů o paní nic nevěděl. Dostala jsem tak jasnou odpověď přímo z nebes. Nemám se ptát, ale mám žít přítomný okamžik. Co bude, si vytvořím sama. Takových lekcí jsem dostala z vesmíru bezpočet, a trvalo docela dlouho, než jsem to úplně pochopila. A přesto jsou chvíle, kdy ještě pořád něco očekávám!

Naše západní civilizace trpí workholismem. Je pro nás nepřípustné, abychom jen na chvíli ustali v činnosti. Když se vrátíme domů z práce, honem běžíme do posilovny, na zahradu, na schůzku, no zkrátka běda nám, jestli nebudeme neustále aktivní. Nedáváme si vůbec žádný časový prostor k tomu, abychom si svoji přítomnost uvědomovali. Naše já se někde v nás, v koutku krčí a čeká, až ta naše „zběsilá jízda“ skončí, ale ona bohužel nikdy nekončí. Pokud nás ovšem něco nezastaví. Často se stává, že vědomí přítomného okamžiku nabudeme až nějakou překvapivou událostí, která nám život převrátí vzhůru nohama. Vzpomeňte si na Ivánka z Mrazíka. Až měl medvědí hlavu, měl čas přemýšlet. Nám místo kouzel může pomoci krátká každodenní meditace, nebo chcete-li krátké zastavení, kdy se pozdravíme se svým „Já“ a zeptáme se ho: „Halóóó, jsi tam? Jak se cítíš?“ Pokud se nám podaří navázat postupně spojení, věřte, že tak získáme daleko více prostoru uvědomovat si přítomnost. Snažím se o to už několik let a můžu vám říci, že výsledky jsou překvapivé.

Můj život se stal rozkvetlou zahradou, ze které si odnáším každý den nádherné květy. Vše, s čím se v životě setkávám, se stalo zázrakem. Každé probuzení, pití voňavé kávy, rozkvetlé stromy, radost v očích mých blízkých, když se na ně usmívám. Jde o zvláštní kouzlo, které je ve své podstatě velice jednoduché. Chtěla jsem se s vámi o tuto pozitivní energii podělit. Žijme „teď a tady“ a staňme se zářivými slunci, stojí to za to!

Moje životní krédo: „ Život je krásný, ale krátký, a proto zvolněme tempo, ať nás nevyhodí ze sedla, škodaje času, při každém dalším nasedání.“

Autor: Zuzana Zemanová | středa 6.4.2016 10:51 | karma článku: 18.00 | přečteno: 417x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Barbora Turazová

Velká česko-italský a italsko-český slovník

Podtitul: Já šem dibil. Ty siš dibil. My šme dibil. ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​​

23.1.2020 v 12:09 | Karma článku: 9.30 | Přečteno: 123 | Diskuse

Renata Pospiechová

Paříž, Louvre, Leonardo

Velké překvapení nás s manželem čekalo pod stromečkem. Asi jsme byli fakt hodní, takže Ježíšek nám věnoval vstupenky na výstavu o Leonardovi da Vinci v Louvru v Paříži. A letenky k tomu. Tedy Ježíšek, naše děti to byly.

21.1.2020 v 22:15 | Karma článku: 17.10 | Přečteno: 314 | Diskuse

Miloš Korotvička

Ministr dopravy

Ne všichni znají vtip z dob socialismu. Hlásenie rozhlasu železničnej stanice Košice:"Kto sa chce stať povereníkom či ministrom v Prahe, něch sa prihlási u prednostu stanice." Je to zas aktuální. Jen je třeba se hlásit u Lucifera.

20.1.2020 v 22:35 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 532 | Diskuse

Miloš Korotvička

Jen tak povídání o Pálavě

Chtěl jsem komentovat požár ve Vejprtech. Nejde mi to. Posílám soustrast pozůstalým a uznání zachráncům. Zdá se, že to zvládla i vláda. Jistě tam bude hodně problémů k řešení. Na počest uhořelým vzpomínka na naše šťastné mládí

19.1.2020 v 22:52 | Karma článku: 6.90 | Přečteno: 129 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Bůh není Pánem snílků

V poslední době se opět setkávám s lidmi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Bůh nám splní vše, čemu budeme věřit. Pokud po něčem toužím, záleží už jen na velikosti mé víry. Pokud je má víra dost silná, Bůh mi splní každý můj sen.

17.1.2020 v 19:10 | Karma článku: 16.92 | Přečteno: 260 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 519

Šansonierka, textařka, skladatelka a muzikantka. Pojďte se se mnou ponořit do hlubokých vod emocí, vnitřního světa, hledat své já, svoji podstatu, své vnitřní dítě. www.zuzanazemanova.cz

Najdete na iDNES.cz