Nahoru a dolů

17. 05. 2016 11:00:41
Žádný jiný směr, jiný pohyb, jen ten nahoru a dolů. V té chvíli jsem netušila, že to takto v životě chodí s železnou pravidelností.

Nahoru a dolů

Nezadržitelně se blíží výročí mého narození. Zdá se mi, že je čím dál tím častější. Nějak to prostě letí. Ze všeho nejdříve mě znepokojí mí blízcí dotazem: „Co si budu přát k narozeninám?“ Je to pro mě jasný signál blížící se oslavy. Jsem člověk, který miluje slunce, rozkvetlé kytky, čistý vzduch, podzimní ráno i závěje sněhu. Taková oslava je tudíž důvodem k velkému těšení se. Baví mě se setkat s lidmi za příjemných okolností, poklábosit, pojíst a popít něco dobrého. Je to okamžik štěstí, je to dar přátelství. Těm materiálním dárkům nepřikládám zvláštní důležitost, většinou si pamatuji, kdo byl na oslavě, čemu jsme se smáli, ale už nevím, čím mě obdaroval. Jsou ale výjimečné dary, které se člověku vryjí do paměti na celý život. Každý z nás takový dar alespoň jedenkrát dostal. Já jsem ho dostala jako malá holka, k mým pátým narozeninám.

„Zuzankooo! Pojď se převléci!“ Volala babička a do vázy dávala velkou kytici červených a žlutých tulipánů. Na stole byl čistý ubrus a za chvíli se měla vrátit maminka a tatínek z práce. Byl to den mých pátých narozenin. Oblékla jsem si bílé punčocháčky a slavnostní šatičky, přistrčila židli k oknu a s malými obtížemi vyšplhala nahoru, abych viděla na cestu. „ Babiii! Už jdou!“ Utíkala jsem s nadšením do kuchyně a usadila se k té velké kytce. Netrvalo dlouho a ve dveřích stáli rodiče i s babičkou, seřazení do šiku a připraveni ke gratulacím. Mě v tu chvíli zaujala veliká krabice, kterou tatínek třímal v ruce. „ Co v ní asi je?“ Pomyslela jsem si. Zvědavost byla veliká. Snažila jsem se co nejrychleji roztrhat balicí papír. Krabice byla ještě pevně převázaná provázkem. S malou pomocí jsem se po chvíli dostala až k jejímu obsahu. Byla v ní dřevěná prkýnka a koule červené a žluté barvy, bílý provaz, dvě zvláštní kovové spirály a dva háky. Vůbec jsem tomu nerozuměla. „ Co to je?“ Udiveně jsem se obrátila na mé dárce. „Zkus hádat!“ Potutelně se usmívali a evidentně si užívali, že nevím, co to vlastně je. Až jsem všechny součásti daru vytáhla z krabice a chvíli si s nimi hrála na podlaze, konečně jsem poznala, co to je. „ Vždyť je to houpačka!“ Radostně jsem vykřikla. „ Že ji pověsíme?“

Tak jsme pověsili houpačku! Nasedla jsem a rozhoupali mě. Vítr fičel okolo uší! Nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru................a zase dolů. Žádný jiný směr, jiný pohyb, jen ten nahoru a dolů. V té chvíli jsem netušila, že to takto v životě chodí s železnou pravidelností. Dobře jsem si však zapamatovala ten pocit. Vryl se mi hluboko pod kůži. Každý den jsem se chodila houpat, každý den jsem nacvičovala směr nahoru a dolů. Čas běžel. Vyrostla jsem. Už jsem se nechodila houpat, ale mnohokrát jsem se ocitla v nesnázích, a když mi bylo nejhůř, vzpomněla jsem si na moji houpačku, vzpomněla jsem si, že vždy, když jsem letěla dolů, následoval pohyb nahoru. A tak mi můj dárek k pátým narozeninám pomáhá dodnes. Musím poděkovat rodičům za jejich moudrost. Už tenkrát mě naučili, že je vše v rovnováze, že má vše rub i líc. A stačil k tomu tak prostý dar, jako byla houpačka. Díky!

Autor: Zuzana Zemanová | úterý 17.5.2016 11:00 | karma článku: 12.24 | přečteno: 249x

Další články blogera

Zuzana Zemanová

Touha

Jaká síla nás neustále pohání kupředu? V každém případě musí být obrovská. Způsobuje, že chceme! Chceme žít, chceme být šťastní, chceme být milováni, chceme umět jezdit na kole.......

26.7.2016 v 11:10 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 142 |

Zuzana Zemanová

Oblečte se, ať vás slyší !

Pochopila jsem za nějaký čas, že nejde jenom o to, navléci se do jiných hadrů a začít v nich chodit. Jak jsem měnila způsob oblékání, začal se měnit svět okolo mě.

4.5.2016 v 10:46 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 805 |

Zuzana Zemanová

Dovolená - vstupenka do ráje

Postupně jsem dostávala pokyny k sundání dalších a dalších vrstev svého ošacení. Muž se zatím za přepážkou oblékal, připínal šle a pochechtával se mému zoufalství. Až jsem skončila uprostřed davu pouze v podprsence.

22.4.2016 v 8:18 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 785 |

Další články z rubriky Osobní

Vlasta Fišrová

Pocta mým spřízněným duším

Díky spřízněným duším si dovedu lépe uvědomovat sebe samou. Své vlastní božství. A šířit lásku. Lásku, která prostupuje vše. Hladí, boří bariéry, uzdravuje. Jak je třeba. Je to tak mocná síla...poslyšte příběh ze života.

15.12.2018 v 11:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Adam Chadima

Jak a proč jsem napsal Step 1 USMLE (nostrifikační zkoušku nutnou pro práci lékaře v USA)

Následující text je určen především (ale nejen) pro studenty a lékaře, kteří se rozhodnou tento test také absolvovat, přičemž může zároveň posloužit jako návod či inspirace, jak postupovat v přípravě a na co je potřeba se zaměřit.

15.12.2018 v 0:14 | Karma článku: 13.11 | Přečteno: 334 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Respekt k přikázání

Byl pátek a začínala sobota. Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.

14.12.2018 v 21:31 | Karma článku: 12.02 | Přečteno: 123 | Diskuse

Anna Novacek

To si Bertík nezasloužil

Po mnoha letech jsem se rozhodla prodat své milované staré autíčko. Kdybych tušila, jaké problémy mě kvůli pár tisícovkám čekají, raději bych v něm jezdila do doby, než se úplně rozpadne.

14.12.2018 v 13:20 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 721 | Diskuse

Jana Aulehlová

Štědrovečerní menu pro psa a na co si dát pozor

O Štědrém dnu se lidé snaží dodržovat různé tradice, a také je to jedinečná příležitost k porušování zaběhnutých pravidel a zvyklostí. Neznalost nikoho neomlouvá a svému chlupatému kamarádovi můžete i hodně ublížit.

14.12.2018 v 12:11 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 260 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 515

Šansonierka, textařka, skladatelka a muzikantka. Pojďte se se mnou ponořit do hlubokých vod emocí, vnitřního světa, hledat své já, svoji podstatu, své vnitřní dítě. www.zuzanazemanova.cz

Najdete na iDNES.cz