Čtvrtek 23. ledna 2020, svátek má Zdeněk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 23. ledna 2020 Zdeněk

Nahoru a dolů

17. 05. 2016 11:00:41
Žádný jiný směr, jiný pohyb, jen ten nahoru a dolů. V té chvíli jsem netušila, že to takto v životě chodí s železnou pravidelností.

Nahoru a dolů

Nezadržitelně se blíží výročí mého narození. Zdá se mi, že je čím dál tím častější. Nějak to prostě letí. Ze všeho nejdříve mě znepokojí mí blízcí dotazem: „Co si budu přát k narozeninám?“ Je to pro mě jasný signál blížící se oslavy. Jsem člověk, který miluje slunce, rozkvetlé kytky, čistý vzduch, podzimní ráno i závěje sněhu. Taková oslava je tudíž důvodem k velkému těšení se. Baví mě se setkat s lidmi za příjemných okolností, poklábosit, pojíst a popít něco dobrého. Je to okamžik štěstí, je to dar přátelství. Těm materiálním dárkům nepřikládám zvláštní důležitost, většinou si pamatuji, kdo byl na oslavě, čemu jsme se smáli, ale už nevím, čím mě obdaroval. Jsou ale výjimečné dary, které se člověku vryjí do paměti na celý život. Každý z nás takový dar alespoň jedenkrát dostal. Já jsem ho dostala jako malá holka, k mým pátým narozeninám.

„Zuzankooo! Pojď se převléci!“ Volala babička a do vázy dávala velkou kytici červených a žlutých tulipánů. Na stole byl čistý ubrus a za chvíli se měla vrátit maminka a tatínek z práce. Byl to den mých pátých narozenin. Oblékla jsem si bílé punčocháčky a slavnostní šatičky, přistrčila židli k oknu a s malými obtížemi vyšplhala nahoru, abych viděla na cestu. „ Babiii! Už jdou!“ Utíkala jsem s nadšením do kuchyně a usadila se k té velké kytce. Netrvalo dlouho a ve dveřích stáli rodiče i s babičkou, seřazení do šiku a připraveni ke gratulacím. Mě v tu chvíli zaujala veliká krabice, kterou tatínek třímal v ruce. „ Co v ní asi je?“ Pomyslela jsem si. Zvědavost byla veliká. Snažila jsem se co nejrychleji roztrhat balicí papír. Krabice byla ještě pevně převázaná provázkem. S malou pomocí jsem se po chvíli dostala až k jejímu obsahu. Byla v ní dřevěná prkýnka a koule červené a žluté barvy, bílý provaz, dvě zvláštní kovové spirály a dva háky. Vůbec jsem tomu nerozuměla. „ Co to je?“ Udiveně jsem se obrátila na mé dárce. „Zkus hádat!“ Potutelně se usmívali a evidentně si užívali, že nevím, co to vlastně je. Až jsem všechny součásti daru vytáhla z krabice a chvíli si s nimi hrála na podlaze, konečně jsem poznala, co to je. „ Vždyť je to houpačka!“ Radostně jsem vykřikla. „ Že ji pověsíme?“

Tak jsme pověsili houpačku! Nasedla jsem a rozhoupali mě. Vítr fičel okolo uší! Nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru................a zase dolů. Žádný jiný směr, jiný pohyb, jen ten nahoru a dolů. V té chvíli jsem netušila, že to takto v životě chodí s železnou pravidelností. Dobře jsem si však zapamatovala ten pocit. Vryl se mi hluboko pod kůži. Každý den jsem se chodila houpat, každý den jsem nacvičovala směr nahoru a dolů. Čas běžel. Vyrostla jsem. Už jsem se nechodila houpat, ale mnohokrát jsem se ocitla v nesnázích, a když mi bylo nejhůř, vzpomněla jsem si na moji houpačku, vzpomněla jsem si, že vždy, když jsem letěla dolů, následoval pohyb nahoru. A tak mi můj dárek k pátým narozeninám pomáhá dodnes. Musím poděkovat rodičům za jejich moudrost. Už tenkrát mě naučili, že je vše v rovnováze, že má vše rub i líc. A stačil k tomu tak prostý dar, jako byla houpačka. Díky!

Autor: Zuzana Zemanová | úterý 17.5.2016 11:00 | karma článku: 13.15 | přečteno: 252x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Barbora Turazová

Velká česko-italský a italsko-český slovník

Podtitul: Já šem dibil. Ty siš dibil. My šme dibil. ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​ ​​

23.1.2020 v 12:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Renata Pospiechová

Paříž, Louvre, Leonardo

Velké překvapení nás s manželem čekalo pod stromečkem. Asi jsme byli fakt hodní, takže Ježíšek nám věnoval vstupenky na výstavu o Leonardovi da Vinci v Louvru v Paříži. A letenky k tomu. Tedy Ježíšek, naše děti to byly.

21.1.2020 v 22:15 | Karma článku: 17.10 | Přečteno: 314 | Diskuse

Miloš Korotvička

Ministr dopravy

Ne všichni znají vtip z dob socialismu. Hlásenie rozhlasu železničnej stanice Košice:"Kto sa chce stať povereníkom či ministrom v Prahe, něch sa prihlási u prednostu stanice." Je to zas aktuální. Jen je třeba se hlásit u Lucifera.

20.1.2020 v 22:35 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 532 | Diskuse

Miloš Korotvička

Jen tak povídání o Pálavě

Chtěl jsem komentovat požár ve Vejprtech. Nejde mi to. Posílám soustrast pozůstalým a uznání zachráncům. Zdá se, že to zvládla i vláda. Jistě tam bude hodně problémů k řešení. Na počest uhořelým vzpomínka na naše šťastné mládí

19.1.2020 v 22:52 | Karma článku: 6.90 | Přečteno: 128 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Bůh není Pánem snílků

V poslední době se opět setkávám s lidmi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Bůh nám splní vše, čemu budeme věřit. Pokud po něčem toužím, záleží už jen na velikosti mé víry. Pokud je má víra dost silná, Bůh mi splní každý můj sen.

17.1.2020 v 19:10 | Karma článku: 16.92 | Přečteno: 260 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 519

Šansonierka, textařka, skladatelka a muzikantka. Pojďte se se mnou ponořit do hlubokých vod emocí, vnitřního světa, hledat své já, svoji podstatu, své vnitřní dítě. www.zuzanazemanova.cz

Najdete na iDNES.cz